Jak hornina vzniká

Po počáteční sedimentaci jsou uhličitanové sedimenty postupně překrývány novými, nadložními sedimenty. Geologicky vápencové a dolomitové horniny vznikly z písku a hlíny v rámci procesů, jejichž dokončení trvá tisíce až miliony let.

 

 

 

 

 


 

Těchto procesů je několik:

ZHUTŇOVÁNÍ

Zhutňování významně snižuje poréznost uhličitanového sedimentu, která mohla být původně vyšší než 50 %. K chemickému a mechanickému zhutňování (viz obrázky níže) dochází u uhličitanů současně, a sediment se tak stmeluje.

STMELOVÁNÍ A REKRYSTALIZACE

Proces stmelování obvykle začíná na mořském dně, ale k jeho dokončení většinou dochází až po překrytí dalšími sedimenty. Měkký sediment postupně tvrdne a vytváří tvrdý kámen. V pórech se během tohoto procesu sráží uhličitan vápenatý. Mohou se zde nacházet též jiné chemické látky přítomné ve vodě (ionty).

V některých případech se proces zastaví dříve a výsledkem je měkký vápenec.

Překrytí větší vrstvou sedimentů může zapříčinit kompletní rekrystalizaci uhličitanové horniny. Hornina se v mikroskopickém měřítku postupně rozpadá. Růstem větších krystalů dochází k poničení původních struktur, jako jsou např. fosilie. Této hornině říkají geologové „mramor“. Vzniká též při kontaktu vápence s horkým sopečným magmatem.

TRHÁNÍ

Díky pohybu tektonických desek na povrchu Země běžně dochází k narušení hornin. Přestože jsou usazená ložiska obvykle horizontální, může dojít k jejich zešikmení, zvrásnění či dokonce roztržení. Z tohoto důvodu může být selektivní těžba čistých kusů horniny obtížná a někdy i příliš nákladná.

Trhliny hrají obzvláště v uhličitanových horninách velice důležitou roli. Umožňují totiž přístup vody do systému, který byl díky předchozímu stmelení uzavřený.

ROZPAD 

Přítomnost vody může obzvláště v blízkosti zemského povrchu u uhličitanů vést až k rozpadu horniny a vzniku jeskyní.

V ložiscích vápence jsou tyto jeskyně obvykle zaplněny zeminou (jílem nebo pískem). To způsobuje časté znečištění horniny ve vrchních partiích lomů.

V některých případech proto vzniká značné množství vedlejších produktů těžby. Důsledkem je též běžná praxe při výrobě vápna: důkladné praní kamene určeného k pálení.

CHEMICKÉ ZMĚNY

Trhlinami mohou do ložiska proniknout též další nečistoty. K uhličitanové hornině se jimi dostávají tekutiny a reagují s ní. Vzniká řada nových minerálů, např. oxidy železa a manganu, třpytivý pyrit (označovaný též jako „bláznovo zlato“) či fialový fluorit. 

Tyto minerály znečišťují uhličitanovou horninu, která musí být při výrobě čistého vápna vyřazena.

V této fázi se může objevit též dolomit (viz níže). Někdy dochází k přeměně vápence na dolomitovou horninu využitelnou k výrobě dolomitického vápna. Ve většině případů ale dojde jen ke znečištění dolomitovými inkluzemi, které značně komplikují těžbu.

Podrobnosti naleznete ve FOTOGALERII – CHEMICKÉ PŘEMĚNY