Změny klimatu jsou dlouhodobým problémem a povědomí o škodlivých dopadech emisí skleníkových plynů, zejména oxidu uhličitého (CO2) uvolňovaného lidskými činnostmi, jako je spalování fosilních paliv, stále roste. Ročně se uvolňuje přibližně 40 miliard tun antropogenního CO2 a výroba vápna představuje přibližně 1% těchto globálních emisí CO2.
Naše emise pocházejí ze dvou hlavních zdrojů:
Zachycování a využití uhlíku (CCU) se týká řady aplikací, jejichž prostřednictvím je CO2 zachycován a používán buď přímo (tj. v chemicky nezměněné formě), nebo nepřímo (tj. je transformován na jiné produkty). Jsou zkoumána některá nová použití, jako je výroba syntetických paliv, chemikálií a stavebních agregátů na bázi CO2 . Ve většině případů musí být CO2 zachycován, koncentrován a čištěn, aby byl umožněn jeho následný transport a použití.
Naši ambici aktivně rozvíjet technologie CCU, které jsou nezbytné pro udržitelnost našeho průmyslu, ilustruje projekt nazvaný „co2ncreat“. Tento nový proces nahrazuje cement a přírodní agregáty používané v tradičních stavebních blocích vedlejšími produkty z ocelářského průmyslu a CO2 zachyceným při výrobě vápna.
Zachycování a skladování uhlíku (CCS) je považováno za jednu z nejúčinnějších možností pro snížení významných atmosférických emisí CO2 z lidských činností. V praxi by to bylo s největší pravděpodobností aplikováno na velké zdroje nevyhnutelných emisí CO2, jako jsou velké průmyslové procesy.
CCS využívá technologii ke shromažďování a koncentrování vyprodukovaného CO2 , jeho transportu na vhodné místo a skladování mimo atmosféru. Mezi potenciální způsoby uložení patří vstřikování do podzemních geologických útvarů, lze však uvažovat i o alternativním ukládání na povrchu.
Týmy společnosti Lhoist spolupracují s různými partnery na vývoji inovativních řešení CCS, jako je projekt CalCC v našem závodě Rety ve Francii a projekt EVEREST v německém Flandersbachu.